V první řadě si musíme uvědomit, že děti nejsou malí dospělí, abych v úvodu citoval pana docenta  Periče, profesora FTVS UK, zkušeného trenéra mládeže a také trenéra trenérů mládeže. Nejde pouze o to, že jsou menší vzrůstem a slabší, ale mají i rozdílnou motoriku, jinak nahlížejí na svět, nemají ani ponětí o fyzikálních dějích na této planetě. Prostě by se dalo říci, že jde o zvláštní druh bytosti. Myslím teď hlavně děti ve věku 8-12let. 16-ti letý dorostenec je již zcela něco jiného a o světě toho ví určitě mnohem více než jeho otec i děd, o čemž je sám skálopevně přesvědčen. 😊 To zásadní je tady dítko zaujmout a získat si ho pro střelbu jako takovou. Musí ho to bavit a to není jen o velikosti a natahovací síle flinty. Musí mu to jít.

              Zbraň pro dětský kroužek jsem vybíral asi 3 roky a několik mi jich prošlo rukama, protože v dnešním světě éšopů není úplně lehké probádat vlastnosti zakoupeného výrobku z obrázku. Dokonce ani 14denní lhůta možnosti vrátit zboží nemusí postačit. To protože je tu dle mého poměrně dost podstatných kritérií pro výběr vhodné zbraně.

VELIKOST ZBRANĚ

              Samozřejmě, většina zbraní i těch vzduchových, je v nějaké velikosti UNIVERSAL. To ovšem znamená, že dítko o výšce 135cm se za takovou flintu nemusí vůbec poskládat a pokud ji vůbec zapře do ramene, tak spouští s nataženou ručkou. Hledá spoušť a samozřejmě tu vznikají první velmi špatné návyky, protože děti sají jako houby i to špatné. Navíc špatně trefuje a nebaví ho to. Je tedy třeba do začátku volit zbraň s kratší pažbou určenou pro děti. Cyklo pravidlo „do toho dorosteš synku“ může znamenat, že flinta skončí navždy v koutě a „NEZÁJEM“. Z mojí zkušenosti větší střelec lépe střílí s na něho malou flintou než obráceně. Nakonec sám ty dětské pušky se svými 190cm pravidelně nastřeluji a troufnu si poznamenat, že mé výsledky patří stále mezi ty nejlepší z kroužku. 😊 

HMOTNOST ZBRANĚ

              Hraje také důležitou roli. Pokud má desetileté dítě vydržet alespoň hodinku trénovat, nemůže ho váha zbraně po deseti nabitích vyšťavit. Nezapomeňme, že i v poloze vleže je třeba se vzduchovkou 30-50x za trénink vstát a nabít ji. Tady je určitě výhodnější pažba polymerová oproti dřevěné. Novodobé zbraně šetří i kovem. Hlavně jsou slabší, v plastovém pouzdře, což je zrovna z pohledu hmotnosti fajn. I když cílem je zcela nepochybně snížit náklady na výrobu. 😊  

SYSTÉM ZBRANĚ

              Větrovky a plynovky (CO2) jsou moc príma. Umí to střílet velmi přesně. Zdánlivě je s tím menší dřina, protože natahujeme jen nějakou lehčí pružinu, která pak bije do tlakového ventilu. Z praxe mám ale ověřeno, že i s těmito pružinami děti do 12let hodně zápasí. Když pak vezmeme v potaz, že PCP může být natlakováno na 300BAR a CO2 se musí vždy dostřílet až do konce bo není vhodné to skladovat natlakované, úplně mi to k dětem neladí. Už jen uhlídat bezpečnost u stále natlakované, „natažené“ zbraně je složitější. Navíc se musí rodič/trenér starat o náplně. A samozřejmě, kde je tlak, tam je těsnění a to také umí pozlobit. I s ohledem na vyšší pořizovací cenu větrovek a plynovek, tyto pro děti do 12let moc nedoporučuji. Klasická jednoranná pružinovka je spolehlivá, jednoduchá zbraň, jejíž natahování dodá navíc tréninku jistou formu kondiční přípravy. Ideální je klasický zlamovací systém, protože lze zbraň odkládat zalomenou, tedy viditelně bezpečnou a zvykat mladého střelce na ty správné návyky na střelnici.    

VÝKON ZBRANĚ

              Po uvolnění letitého zákonného limitu vzduchovek nad 16J vypukla doslova mánie a hlad po super silných vzduchovkách. Pod těch 16J se pomalu nedalo sehnat nic. Problém je, že čím má být vzduchovka silnější, tím silnější musí mít pružinu. Menší děcka nejsou schopna natáhnout a už vůbec ne opakovaně ani flinty o výkonu 16J. Ideální je tedy volit zbraně 4-10J maximálně. Hlavně klid! I s tímto výkonem ty zbraně umí být kolikrát na požadovanou vzdálenost 10m přesnější než ty silné. Akorát neprostřelí 3 plechovky od guláše za sebou. To ale opravdu u začínajících střelců není až tak podstatné. Už jen proto, že případný odraz diabolky od dubové fošny, na kterou si dítko možná připne terč až se chvíli nebudete dívat, nebude u 5J zbraně úplně zdraví ohrožující. Samozřejmě za použití vhodných pomůcek, hlavně brýlí.     

MÍŘIDLA ZBRANĚ

              Otevřená mířidla – Samý vlákno, samý plast! Je to děs! Klasická černá hranolová muška a hledí rozumného rozměru ala Slavia 630/631 se prostě už nenosí. Rovnat do roviny 3 svítící tečky je fajn, ale spíše pro akční střelbu na dvoulitrovou pixlu od Coly, než pro přesnou mířenou střelbu na kruhový terč, při míření se světélkem. Zrovna tak výřez hledí 5x5mm a subtilní moucha před ním přesnosti moc nepřidá. Nicméně lze najít zbraně, se kterými je možno docela slušně pracovat. Osobně ta světlovodná vlákna dětem zabarvuji černým fixem a trénujeme klasické rovnání mušky na horní hranu hledí. Doporučuji i zalepit nastavovací šrouby hledí po nastřelení, protože točit tím ,to je velká zábava. A když to netrefuje, tak to zbrojíř přece špatně naladil a je třeba to opravit. 😉

               Puškohled – většinou se líbí více dospělákům, kteří mají tento typ zaměřovače spojený s velkou přesností při střelbě na velkou vzdálenost. Samotným dětem ale moc ne. On v té přesnosti střelby puškohledem hraje poměrně zásadní roli ten vycvičený sniper a mladší děti kolikrát ani neumí najít velmi úzký bod vzdálenosti výstupní pupily a udržet v něm déle své očko. Nic v puškohledu pak nevidí nebo jen s velkými stíny, nestrefují a nebaví je to. Doporučuji s puškohledem začít až po získání základních zkušeností zakládání zbraně do ramene a pomalu a trpělivě.

              Kolimátor – Kolimátor naproti tomu má většinou nekonečnou vzdálenost výstupní pupily a skoro „nezáleží“ na tom odkud do něho mladý střelec hledí. Děti dokážou tečku rychle objevit, rychle chápou jak s ní zamířit a rychle se jim střelba s kolimátorem daří a mají z ní radost. Ano, je to elektronika, je to na baterky, ale pokud je zákonný zástupce ochotný do kolimátoru zainvestovat, máme zkušenosti i s osmiletými dětmi, které s ním umí trefovat. Zejména se tato pomůcka hodí pokud ještě dítko zápasí s koordinací řídícího oka. To je dost častý jev. Ovládat přivírání očí dle potřeby děti zvládají většinou až po desátém roce.

              Výběru vhodných mířidel tedy věnujte dostatečnou pozornost.    

PŘESNOST ZBRANĚ

              No tak samozřejmě. Zbraň musí mít dostatečnou a předvídatelnou přesnost. To je jedna z klíčových vlastností střelné zbraně všeobecně. Je třeba hodnotit posuny ve výkonnosti střelce a to nelze pokud je on sám přesnější než puška, kterou střílí. Dobrá zpráva je, že i dnes se najdou pružinovky, které se udrží na 10m v centimetrovém kruhu, což je pro mládež cvičící kondiční střelbu v rámci všeobecné branné přípravy dle mého dostačující. Sleduji, že až zkušenější střelci ve věku kolem 15-16let se začínají přibližovat svým výkonem maximální přesnosti takové zbraně.

              Poměrně často se podceňuje u vzduchovek vliv použitého střeliva na jejich přesnost. Přitom je poměrně zásadní a leckteré vzduchovky jsou stejně mlsné jako jejich palné příbuzné. Rozdíl v rozptylu vzduchovky pak může být skutečně 1-10cm v 10m vzdálenosti střelby, dle typu použitých diabolek. A navíc úplně neplatí, že ty nejdražší budou ve vaší zbrani ty nejpřesnější. To je třeba otestovat, každý model zbraně to má většinou jinak. Samozřejmě jsou na trhu diabolky, které vždy a v každé zbrani budou létat lépe než jiné, je to většinou o přesnosti výroby a jejich hmotnosti.      

SPOUŠŤ

              Správné spouštění považuji za jednu z nejdůležitějších střeleckých dovedností. To se cvičí opravdu dlouho a kdo i z letitých střelců může říci, že je v tom dokonalý, že? Bohužel Slavii 630/631 s odporem spouště kolem 1kg i méně a nepřekonatelně čitelným jazýčkem už novou nekoupíme. Pokud teda jsou na spoušti 2kg a více jako u jedné nejmenované dětské vzduchovky, kterou jsme také kdysi zavedli do výzbroje kroužku, děti strhávají, jsou unavené a za nic to střílení nestojí. Puštičky GAMO, které používáme nyní se pohybují v rozmezí 1,5-1,7kg a to už je docela přijatelné. Nic lepšího jsem zatím u pružinovek neobjevil. Pokud někdo z čtenářů ano, vhoďte mi prosím svůj tip pro inspiraci do boxu. [email protected]  

NÁROČNOST ÚDRŽBY

              Tady jednoznačně plast a trocha toho kovu. Bláto, vlhko, prach, pot a kdeco dalšího co ulpí na dětských ručkách, to vše působí na své okolí spíše negativně až agresivně. Plast vydrží opravdu hodně a i obří škrábanec na plastové pažbě nepůsobí tak tragicky jako vyštíplý kus dřeva. Pokud je kov kvalitně černěný, je chráněn proti korozi, ale všespásné to není a je třeba občas přetáhnout zbraň olejem. Bohužel i v létě, protože pot dokáže černění také značně narušit a vykouzlit pěkného pana lišáka. Z toho titulu postupně začínám vnímat jisté výhody hlavní uložených v plastovém krytí. To je téměř bezúdržbové. Vývrt je pak vhodné občas protáhnout šňůrou, případně vytěrákem, ale pokud používáte nějaké modernější diabolky, pramálo olověné, asi není třeba si s tím v začátcích dělat hlavu.    

CENA ZBRANĚ

              No tak určitě! Peníze jsou až na prvním místě, že? Zejména, když vlastně nevíme, zda to střílení to naše dítko bude bavit. Přece pak tu flintu nepostavíme do kouta, když stojí takové peníze. Je to jako se vším. Určitě doporučuji zájem juniora nejprve někde otestovat na cizím vybavení. Střelnice na pouti, vzduchovka u souseda, dětský den od hasičů či vojáků apod. Pokud projeví zájem či jeho náznak, pak můžete zkusit investovat. Dětské vzduchovky, ty použitelné, startují obvykle někde na třetí tisícovce a s nějakým kolimátorem či puškohledem se mohou dostat i k pěti, šesti. To je třeba zvážit. Ideální je určitě poradit se s někým, kdo vybranou zbraň již má, protože jak jsem zmínil. Narazil jsem i na dětské zbraně, které vyhovovaly pouze cenou a rozměrem pažby a to samo o sobě pro dostatečnou podporu zažehnutí zájmu děcka o sportovní střelbu nestačí. Pokud koupíte COOL „snajperku“ s trendy pažbou a fajným puškohledem sice jen za pár tícek, ovšem flinta má hladký vývrt, její rozptyl je větší než lapač A4 v deseti metrech a puškohled je potřeba co deset ran doladit, protože kříž se v něm vrklá jako ježek v kleci, radost z finanční úspory se většinou nakonec nedostaví.  

Držím velice palce všem, kteří se do výběru hodlají pustit a 

fandím všem, kteří jsou ochotní ke sportovní střelbě děti vést.

M.Š.